Žulovým labyrintem (publikováno 21.09.2018 16:37:00)

Vyrazili jsme na zářijové toulky, tentokrát na Chebsko a do Bavor. A jak jsme tak okukovali Cheb, tak jsme v informačním středisku narazili na leták o Luisenburgu - prý největším žulovém skalním městě v Evropě. Ta pískovcová u nás máme celkem prochozená, ale v žulovém jsme ještě nebyli, takže bylo jasné, kam se pojede. S sebou jsem tentokrát táhla dvě Mackie, obě už znáte - zrzavou irskou tanečnici a blonďatou Holiday 2008 s dlouhatáááánskými řasami.

Prý je pro každé vyprávění důležitý ten správný příběh, takže tady je:

V labyrintu se potkaly dvě dávné spolužačky, procházely skalním městem, fotily se na balvanech, pak se těsně pod vrcholem jedna druhé ztratily no a u východu se zase našly.

Jestli ale chcete vědět, jak to bylo doopravdy, tak pravda je, že tohle skalní město stojí zato. A to ve všech ohledech - lozili jsme po hrbolatých schůdkách nahoru a dolů, protahovali jsme se skalními průrvami a balancovali na rozhlednách, bylo to krásné a bylo toho dost. A jak jsem tak funěla směrem vzhůru, tak jsem zvládla fotit maximálně jednu holku a nahmátla jsem v kabeli zrzku. Na takové menší rovince (normálně bych to rovinkou nenazvala, ale všechno je relativní) jsem zvládla odfotit holky obě. Pak nastoupily skalní průrvy, to jsem schovala nejen holky, ale i foťák, i bez něj jsem se taktak protahovala jeskyňkami, průrvami a kolem šutrů větších než já.

Na túrách se většinou potkáváte a míjíte se stejnými skupinkami turistů. Tady jsme se mimo jiné různě doháněli s párem, kde paní byla zřejmě z Anglie a měla na opasku připnutou psí dvojku, krásného malamuta a co byl zač ten druhý nevím, ale také to bylo něco většího, a pán byl Němec. Když jsem došla k průrvám a nakoukla do škvíry očividně dimenzované na osobu menší než moje prostorově výraznější maličkost, začala jsem si mumlat "a do pihele tmavýho", po chvíli byla psy dotažena paní, zadržela obě psiska, zamyšleně nakoukla a pravila "shit". Pak dorazil Honza, změřil si pohledem škvíru, patrně vzpomněl na svou loni operovanou kyčel a zahučel "a do p!dele". Nakonec došel pán z Německa, obhlédl situaci a pravil "scheiße". Takže jsme se mezinárodně stoprocentně shodli. Když jsme se skrz řetěz několika uzoučkých průchodů s různě zatočenými schůdky, kde jsme místy lezli po čtyřech, konečně dohrabali ven a svalili se na kládu, která tam suplovala lavičku, dostali jsme také všichni shodně záchvat smíchu. Tam jsem zase vytáhla foťák a nahmátla alespoň jednu Barbuchu, a tentokrát to byla blonďatá Holiday. S tou jsem pak dofuněla až na místo, kde konečně byla cedule Labyrinth Ende, a pak jsem jí fotila i na sestupu. Dole u vchodu bylo ještě pár schůdků stranou na skalní římsu, odkud byl pěkný pohled do skal, ale cesta dál nevedla. Vystoupala jsem na vyviklaných kotnících k římse a konečně zas vyndala na focení obě holky, jenže jsem tím mátla další turisty - jak jsem je tak obě rafičila, vylezla tam za mnou jiná paní, očividně natěšená na túru, a německy se ptala na cestu. Já z němčiny znám asi tak dvacet slov a počítám do nich i danke, ale dostala jsem ze sebe alespoň anglicky, že I think the path leads to the left, a že blue arrows pointing up and red down. Pak už jsme jen doklopýtali na parkoviště, dojeli zpátky do našeho hotýlku s bazénem a do toho bazénu jsme se naložili na dvě hodiny, aby nás konečně přestaly bolet nohy. Ale výlet to byl krásný.

Fotky ZDE

Listování šipkami

Popisky zapnete klepnutím na kolečko s i vpravo nahoře

Když dojedete na poslední fotku, vrátíte se šipkou vlevo nahoře do celého alba.

Komentáře

1 La Micha | E-mail | Web | 21. září 2018 v 17:39

krásné fotky a ta příroda

2 Růža | E-mail | Web | 21. září 2018 v 18:10

Od mládí kopečky nemusím, takže si umím představit, jak bych tam funěla. Tvoje fotky jsem si moc užila, je to krásné místo a holkám se tam určitě taky líbilo. Věřím že si ani nemusely máčet nohy v bazénu.   

3 zmrzlinka80 | E-mail | Web | 21. září 2018 v 18:52

Pěkné

4 nauriel | E-mail | 21. září 2018 v 19:00

Úvodem jsem se zasmála, jak jste se mezinárodně shodli na hodnocení situace A pak jsem se pokochala fotkama. Vypadá to tam fakt parádně a to je mi jasné, že v nejkritičtějších místech jsi radši nefotila

5 Babakat | 21. září 2018 v 20:36

Tvoje výlety mě hrozně těší. Jen jsem se uchichtávala "pod fousy", jak všichni zpočátku nadávali na MTM těla a teď je z toho úplná přetělovací mánie.

6 babivera | E-mail | 21. září 2018 v 21:11

Tvoje povídání se mi moc líbilo, krásně  jsem se zasmála. Fotky moc povedené, oběma holkám to moc slušelo.

7 Daniela | 21. září 2018 v 21:12

Nádhera, moc jim to oběma sluší Docela bych i věřila, že se tam mohly ztrácet a zase se nalézat
Jinak mám zkušenosti s pískovcem, ale žula vypadá taky zajímavě

8 Hanneton | Web | 22. září 2018 v 8:03

Skály vypadají parádně, musela to být bezva vycházka a panenkám to v přírodě sluší.

9 valentina-panenky | Web | 22. září 2018 v 10:34

[1]: Dík, jj bylo tam nádherně.

10 valentina-panenky | Web | 22. září 2018 v 10:35

[2]: Ty moje plastové holky ne, já tedy ano Ostatně vždyť ony se skoro celou cestu nesly, že?

11 valentina-panenky | Web | 22. září 2018 v 10:36

[3]: Dík

12 valentina-panenky | Web | 22. září 2018 v 10:38

[4]: Jj, jsou věci, na kterých se shodne 99,99% lidí. A kdyby mi někdo ukázal předem i fotky z průlezů, nejen ty krásné malebné, asi by mě tam nikdo nedostal. Ale nakonec to bylo nádherné.

13 valentina-panenky | Web | 22. září 2018 v 10:43

[5]: Dík. Jinak na MTM jsem nenadávala nikdy, od začátku mě fascinovala ta pohyblivost, nechávám si i ty originální (chybí mi zatím jen blonďatá fotbalistka, plnoštíhlá zrzka a jogínka s drdolem, kterou jsem ještě nepotkala v hračkárně). A ta úplně první Miko je asi jediná cenově jakžtakž přijatelná možnost pro přetělení bledulí, Irish Dancer už mám takhle dva roky.

14 valentina-panenky | Web | 22. září 2018 v 10:44

[6]: Dík

15 valentina-panenky | Web | 22. září 2018 v 10:46

[7]: Je to zas jiné než pískovce, skály nejsou tak bizarně tvarované, jsou kulatější, nejdou tak do komínů, mají jiný odstín, působí daleko robustněji. Z pískovců znám pokličky, ale tolik viklanů jsem viděla až tady.

16 valentina-panenky | Web | 22. září 2018 v 10:47

[8]: Díky Jj bylo tam nádherně.

17 Nikky | E-mail | Web | 23. září 2018 v 18:22

Super povídaní aj fotky, mám hrozne rada tvoje výlety a je mi tak dosť ľúto, že nemáme autíčko a nikam nechodíme (ja viem, že sa dá aj busmi/vlakmi). Z týchto dvoch krásnych Mackie mám 1/2 a tú druhú by som hrozne chcela, už od návštevy Múzea hračiek pred pár rokmi je mojim snom.

18 valentina-panenky | Web | 24. září 2018 v 12:28

[17]: Dík Asi myslíš Holiday, protože Irku jsem u Tebe viděla. Byla teď nedávno na Sadu panenek, ale teď už ji tam nevidím, jestli ji zas někde potkám, dám echo, na Mackie je opravdu nevšední - taková trošičku potvora.

19 Nikky | E-mail | Web | 24. září 2018 v 13:50

[18]: Áno, Írske tance mám už nejaký čas. Áno, ja som ju videla u Betky, ale skončila u Mirky, aj teraz je na mmb, ale ja by som chcela úplne novú, táto mi za to stojí, však ona časom niekde bude Na teraz čakám dve Mackie, takže zase ich bude viac u mňa

20 valentina-panenky | Web | 24. září 2018 v 18:07

[19]: Aha Jasně, originál v těch bílých šatech je úžasný. A co že to máš na cestě? Já vím, jsem zvědavá, už se těším, až nafotíš přírůstky, na Mackie jsem ujetá. Já mám teď nově Floru Filipina a Sydney Olympic, to už jsou takové raritky, ale Mackie prostě můžu

21 Monika | Web | 28. září 2018 v 20:04

Super výlet moc pěkné fotky

22 valentina-panenky | Web | 28. září 2018 v 22:20

[21]: Dík

23 Edita | E-mail | 10. října 2018 v 13:41

krásné místo, krásné fotky - vypadá to podle nich ideálně na procházku

24 valentina-panenky | Web | 11. října 2018 v 21:59

[23]: Procházka to byla skvělá i když místy po čtyřech

25 Mary | Web | 19. října 2018 v 23:28

Jedinečná nádhera A fascinujúce mieto s dvomi úžasnými Mackie kráskami. Veru táto vianočka Mackie pôsobí trošku "zákerne". Írsku ntanečnicu mám veľmi rada, ale vlastne aj celú festivalovú kolekciu DOTW.

26 valentina-panenky | Web | 20. října 2018 v 11:57

[25]: Došla jsem k poznání, že výlety mají hned dvě výhody - jednak je na nich člověku fajn a druhak zbudou po nich vzpomínky. Na žulové mechem obrostlé šutry, výhledy, prolézačky i na ty dva psy táhnoucí svou majitelku se bude vzpomínat moc hezky . Festivaly světa jsou nádherná kolekce, pár jich mám ve vitrínce, ale druhou do hrací party mám jen Irskou tanečnici.