Na FB na mě vyskočila vzpomínková fotka Rory Riota z jarního příběhu o Vesně, Moraně, Mrazu a Amorovi (hádejte, kdo byl Amor, jasně, Riot).
A tak jsem příběh vzala a otitulkovala a tady je.
Co že jsem to tenkrát před sedmi lety o příběhu psala?
Chci vám ukázat fotky z dalšího výletu, tentokrát na Křivoklátsko. Chtěli jsme projít rezervaci červených tisů U Eremita a s sebou jsem táhla dvě Barbie a dva Integriťáky s nejasným záměrem nafotit něco o tom, jak zima končí a jaro začíná (ano, velmi neotřelé téma, zvlášť teď, já vím). V kopcích nad Roztoky u Křivoklátu jsem ale skoro nemohla uvěřit svým očím: byl tam slušný sněhový poprašek, asi poslední ve středních Čechách. Ukecala jsem Honzu, abychom zastavili, nejvíc zapůsobil argument, že když si hlavní focení Barbuch odbudu zde na jednom místě mezi dvěma pařezy, tak už zdaleka nebudu tolik blbnout dole u Berounky. Argument byl uznán a já nadšeně vyrazila směrem k zasněženým pařezům. Vzápětí se ale projevily nevýhody celé akce. Jak poslední sníh zvolna odtával, tak v lese pršelo ze stromů, všechno bylo nacucané jak houba a jak jsem tak poskakovala kolem pařezu, tak hrozilo, že pokud uklouznu na mokrém listí, pojedu po zadku až dolů k řece. Pak začal stávkovat foťák. On občas moc přemýšlí a když jednou usoudí, že má zaostřit půl metru před focený objekt nebo na horizont tak si tu ideu nedá jen tak vymluvit. Normálně to chce pět minut nadávání a mačkání tlačítek, ale dělejte to, když vám prší ze stromu za krk a na pařezu moknou velevzácné sběratelské Barbuchy. Nakonec se jakžtakž podařilo a výsledek můžete vidět na fotkách.
S focením Barbuch dole u Berounky už jsem řádila jen průměrně, ale zas jsem fotila řeku a tisy, celý průchod rezervací U Eremita je úzká skalnatá stezka ve svahu nad řekou Berounkou, kdy nevíte, jestli dřív koukat na řeku, na skály nebo na bizarně pokroucené tisy. Jinak nějaký třeskutý děj nebo snad dokonce zápletku dnes nečekejte a omlouvám se za množství fotek.
A teď už osoby a obsazení:
Vesna - podle slovníku personifikace jara u starých Slovanů. Hraje jí Barbie Basic Jeans Steffie, už jsem ji fotila jako dívčinu ze vsi, když jsem se pokoušela pro Babakatí soutěž ztvárnit lidovou píseň Okolo Hradce, ale na mém blogu se ještě neobjevila. Celkem stylově si půjčila šaty od I dream of Spring (tu jsem nechtěla brát, protože mi na dialogy se setřičkou Moranou připadala se svou tvářičkou Generation Girl až moc rozesmátá).
Morana - personifikace zimy, ledu a zmaru, také u starých Slovanů. Hraje ji Holiday Vision AA. Ta připutovala v únoru, mám ji kompletní včetně šatů a radost z ní mám obrovskou, protože ke mě cestovala skoro tři měsíce a už jsem ji málem odepsala jako ztracenou. Vypárala jsem ji ze šatů (vypadají s tím kožichem moc krásně, ale zadní díl sukně je vlastně jen vyztužená spodnička a šaty jsou s kabátem sešité dohromady), má na sobě lehce upravený svůj originální oblek a (opět stylově) patří ke Goddeskám.
Amor - tenhle bůh lásky pochází od Řeků (u Slovanů jsem našla zas jen ženskou - Ladu), ale za ta léta je v našich zeměpisných šířkách profláknutý ažaž. Hraje ho Rory Riot Llewelyn od Integrity Toys. A protože, jak pravila na barbuším kafi Vlaďka, je to celý Michal Penk (zpěvák z osmdesátých), tak v civilu je to u mě Míša.
Mráz - věřili byste tomu, že i personifikace mrazu a vůbec všech zimních potíží se zásobováním a teplem byla u Slovanů vždycky ženská, tedy Morana? Pěkná nespravedlnost. Ale Mráz zamilovaný do ledovky Morany jsem potřebovala a mytologii z dalších kulturních okruhů jsem do toho tahat nechtěla, tak je to prostě Mráz, pán Mrazu nebo Mrazík. Hraje ho Integriťák Tony Manero z Horečky sobotní noci.
(jako vždycky jsou fotky v albu Google, klepněte na odkaz a listování šipkami)
